18. 2. - 30. 6. 2010 Bedřich Dlouhý - Autoportrét V.

Muzeum Montanelli, MuMo
Nerudova 13, 118 01 Praha 1
Otevřeno: út – so 12 – 18, ne 12 – 16 hodin
Vstupné: 80,- Kč, zlevněné 40,- Kč, děti do 14 let zdarma

18. 2. - 30. 6. 2010 Bedřich Dlouhý - Autoportrét V.

Muzeum Montanelli, MuMo, Nerudova 13, Praha 1

Monografická výstava Bedřicha Dlouhého / Autoportrét V., s podtitulem King of Art 1., reflektuje tvorbu tohoto umělce. Díla pocházejí z velké části ze sbírky Nadace DrAK. Dlouhého stabilní umělecký rukopis sjednocuje výstavu prvkem estetiky divnosti, která se vtiskla do Dlouhého tvorby jeho působením ve skupině Šmidrové a těžkou poválečnou dobou, v níž se profiloval Dlouhého výtvarný projev. Estetika divnosti vstupuje do výstavy v Muzeu Montanelli jako nenucený leitmotiv, který přirozeně propojuje monumentální asambláže kombinující malbu s předměty běžné potřeby, jejichž často technická podstata nabývá v celku obrazu až organický charakter, s obrazy reflektujícími Dlouhého zájem o klasickou malbu, jejíž tradiční motivy jsou vždy ozvláštněny prvky moderní doby vytrhávající svou drsnou přirozeností diváka z romantického naladění i s absurdními instalacemi odlehčujícími výstavu svým vtipem.

Starší syrové obrazy, asambláže a instalace kontrastují s nejnovějšími díly Dlouhého, která jsou vystavena v prostorách bývalé Galerie Montanelli. Cyklus Inverze z let 2007 až 2008 tvoří sedm obrazových instalací, které díky své barevnosti a minimalistickému obsahu i formě působí až snovým dojmem vytvářejícím zajímavý kontrast s ostatními expresivně syrovými díly prezentovanými na výstavě.

Výstava Bedřich Dlouhý, Autoportrét V. je autorovou zásadní monografickou výstavou. Českému divákovi dává příležitost shlédnout ucelený přehled Dlouhého tvorby, včetně legendárního obrazu Krajkář z roku 1987, jehož reprodukce byla použita na přebal kultovního hudebního alba „V penzionu svět“.

Výstava v Muzeu Montanelli oslavuje autorův svébytný přístup k materiálu, se kterým pracuje vždy novým způsobem, Dlouhého malířskou i kresebnou virtuozitu i zvláštní smysl pro nalézání nevšedních souvislostí a jejich suverénní interpretaci v mezích rámu obrazu.

V prostoru kavárny Muzea Montanelli jsou vystaveny soukromé fotografie Bedřicha Dlouhého, dokumentující umělcův bohatý společenský život výtvarné elity dvacátého století.

K výstavě je vydán katalog děl vystavených v Muzeu Montanelli.

Otevřeno: út – so 12 – 18, ne 12 – 16

Bedřich Dlouhý - Autoportrét V.

4. 2. - 4. 4. 2010 Fenomén Roučka

Saarländische Galerie - Europäisches Kunstforum e.V.
Am Festungsgraben 1, Berlin, www.saarlaendische-galerie.eu

4. 2. - 4. 4. 2010 Fenomén Roučka

Saarländische Galerie - Europäisches Kunstforum e.V.
Am Festungsgraben 1, Berlin, www.saarlaendische-galerie.eu
Otevřeno: úterý – neděle, 15 – 19 hodin

Pavel Roučka patří k nemnohým umělcům, jejichž projev dlouhodobě nabývá na výraznosti a monumentalitě. Původně vyšel z proudu nové figurace, ale postupně se vymaňoval z nejrůznějších vlivů a dospěl k vlastnímu nezaměnitelnému způsobu vyjádření. Pohybuje se na hranici abstrakce, ale z jeho obrazů nikdy nemizí lidská stopa. Charakter figury je vystižen základními jednoduchými tvary, které však vždycky vycházejí z poznání skutečnosti a zachovávají si tak živost. Dříve pracoval s výraznými barvami, ale v současnosti je často překrývá lomenými tóny, až zbydou jenom fragmenty. V obrazech se prostupují prostory. Různými prostředky je zdůrazněna hloubka. Autor pracuje stále intenzivněji se světlem. Důležitý je samozřejmě i obsah. V jeho obrazech se prolínají rozmanité příběhy a situace. Důležité jsou pro něj charakteristické pohyby, které se do jeho kreseb a obrazů v různých variantách neustále vracejí.

Po roce 2001 začal Pavel Roučka pracovat s průmyslovými deskami. Vyměnil štětec za pilu, frézu a vrtačku. Velkou neposkvrněnou a neosobní plochu poznamenávají stopy nástrojů. Obrazy se instalují ve volném prostoru, protože působí rozdílně z obou stran. Spojují se tak ještě výrazněji se zvoleným prostředím. Malíř někdy sahá také k dalším nezvyklým materiálům. Využívá strukturu cementu, která dokonce někdy dominuje obrazu, z něhož se zcela vytrácí barevnost.

Projev Pavla Roučky je nejvýraznější právě tehdy, když se co nejvíce omezí výrazové prostředky, když se ztlumí barevná škála nebo zůstanou jen dominantní akcenty. Když se figura zjednoduší na nejnutnější záznamy a zůstanou jen jakási gesta. Síla jeho malby spočívá v soustředění do struktury, tvaru, barevného tónu. Přitom však nikdy zcela nemizí motiv figury, který naopak zase neustále oživuje výraz a přináší spojení s realitou. Pro Roučkovu práci byly vždy důležité kresby. V nich se rodí pozdější obrazy. Stávají se vlastně deníkem, do něhož se promítají nápady, řadí se v něm záznamy dojmů, pocitů a myšlenek. Ty se pak mohou kdykoliv v jiné formě uplatnit v obrazech. Kresby jsou často velmi jemné a křehké. Jsou to útržky skutečnosti a informací o našem prostředí. Stávají se doteky, kterými se autor snaží pochopit a ztvárnit nejrůznější děje, které probíjají v přírodě i ve společnosti. Pavel Roučka často užívá recyklovaný karton a tvary někdy vytrhává ze svých starších kreseb. Právě tehdy se propojují rozmanité významové roviny a různé časy, v nichž jsou kresby tvořeny. Vzniká tak napětí mezi rozdílnými fázemi jeho stále se proměňujícího se pohledu na svět. Obrazy se rozvíjejí nejednoznačně. Někdy vznikají velmi spontánně, přirozeně, najednou. Promítá se do nich sála okamžiku a šťastného završení úsilí a často i dlouhého hledání. Malíř neustále systematicky pracuje a nic neponechává náhodě. Někdy obrazy mnohokrát přemalovává, hledá nové a nové možnosti vyjádření. Každé téma se snaží vyčerpat do všech důsledků a pak ho teprve definitivně opouští, stává se pro něj minulostí. Jeho cesta není jednoduchá ani jednoznačná. Dochází na ní k návratům a přehodnocením. Racionální a pocitová složka jsou v rovnováze. Také se střídají a doplňují klasické prostředky s novými postupy. Právě v posledních letech dospěl Pavel Roučka k několika důležitým objevům. Našel si některé neobvyklé výrazové prostředky. Začal užívat průmyslové desky, které ztvárňuje průmyslovými postupy. Dochází tak ke kontrastu mezi čistou plochou a tvary, které se do ní vřezávají, aby se tak propojily různé plány a prostory. Prolnula se tak také čistota nedotčené plochy s drsnými zásahy různých nástrojů. Dochází tak k napětí mezi strohým minimalistickým cítěním a expresivním zásahem, mezi klasickými metodami a odvahou využít nezvyklých nebo neověřených postupů. Přitom podněty někdy přicházejí náhodně a přitom přirozeně. Třeba spojení malířských a „zednických“ postupů, kdy využívá možností struktury utvářené cementem. Tyto postupy zapůsobily i na změnu výrazu, která byla v souladu se zvoleným materiálem.

Jiří Machalický

Saarländische Galerie – Europäisches Kunstforum e.V.
Am Festungsgraben 1, 10117 Berlin
T: 030-20077258
F: 030-91682677
e-mail: info(at)saarlaendische-galerie.eu

Fenomén Roučka

AllForWeb

CZ
EN
DE